ŠUMPERK - Dříve v Česku velmi známý rock'n'roll man Ivan Hajniš vystoupil spolu s Omicronem a Holátky v klubové atmosféře šumperského Grandu. Hudebník, který se usadil ve Švédsku, kde vydal již osm desek a připravuje turné po Česku, vystoupí za doprovodu Omicronů 16. listopadu v pražském Bigbeatovem muzeu na Újezdě. Během šumperského koncertu si našel čas i na otázky Reje.
Jak
jste se dostal ke spolupráci s Omicronem?
K Omicronu jsem se dostal přes Old Time Jazz Band, se kterými jsem se poznal
ve Švédsku na turné a potom jsem udělal několik koncertů, dokonce i tady
ve starém divadle a v Losinách. Když byl před rokem festival Blues Alive,
domluvili jsme se, že spolu vystoupíme. Nakonec to nějak nevyšlo, protože
Old Time nezahraje moje věci, které nejsou jejich dixieland. S hudebníky z
Omicronu jsme poprvé vystupovali před prázdninami a domluvili jsme se na dalším
hraní. Na jaře připravujeme turné po Česku a až se trošku sehrajeme, tak
bych je chtěl pozvat do Švédska.
Jak
se vám po okupaci Československa v roce 1968 dařilo v zahraničí?
V roce 1969 jsem po dlouhém čekání emigroval. Měl jsem dobrou kapelu (i
slavnou), ale viděl jsem, že by to tady nikam nevedlo. Napřed jsem odjel do
Rakouska a potom dál do Švédska, kde bylo pár mých kamarádů. Ze začátku
to bylo hodně těžké: napřed jsem se učil švédsky, potom jsem se dostal
do fabriky a mohl si platit činži. Šlo to pomalu, ale za rok a půl jsem měl
první kapelu Horizon, byli tam dva kluci z Pardubic a jeden hodně dobrý Slovák.
Tenkrát po nás chtěli hlavně disko hity, takže jsme jezdili do okolních
diskoték na jihu ve studentském městečku Lund, kde hrály všechny známé
kapely, které teprve začínaly. Díky tomu jsme hráli na jednom pódiu s Pink
Floyd, Marmelade nebo Canned Head. Postupně se hrálo v celé Evropě, především
v Německu. V současnosti hraji jak ve Švédsku, tak i v Kodani a v Norsku.
Jaký
je život ve Švédsku?
Život ve Švédsku je drahý, takže se musí hudba kombinovat s prací. Kdyby
se chtěl člověk živit muzikou, musel by se dostat na úroveň hvězdy. Nejvíce
vzpomínám na restauraci, o kterou jsem přišel spolu s první ženou. Potom
jsem jezdil s autobusem po Malmö, což mi zůstalo do dneška. Poslední dobou
mám asi šest akcí do měsíce. Nakonec chodím i do školy na počítačový
kurz v rámci odborového programu "zvýšení vědomostí".
Jaký
máte vztah k Šumperku a co pro zdejší obyvatele připravujete?
Narodil jsem se v Děčíně a od jednoho roku jsem se proháněl po pražských
ulicích. Nedaleko Šumperka, v Maršíkově, jsem trávil všechny prázdniny a
volno napřed u babičky a nyní u tety a strejdy. V Šumperku jsem později také
hrál. Ještě před Primitives Group to bylo v šestašedesátém roce ve starém
kulturáku a klubu páté pětiletky. Hrálo se na protest hlavně anglicky, což
mně později pomohlo, protože venku by mě česky nikdo neposlouchal. Texty k
vlastním věcem si píšu sám. V Šumperku zahrajeme něco z nového alba
Rock'n'roll Man a dvě převzaté písničky. Jinak mám za sebou celkem pět
desek, z toho první jsem ve Švédsku vydal v roce 1980. U nás v Česku mi v
devadesátých letech vydali dvě desky a v současnosti dokončuji další,
která je nazpívaná česky.